Co o vodě nevíte

Voda má široké spektrum zajímavých vlastností. Tato záložka je plná informací, je pro ty čtenáře, kteří mají zájem získávat informace a díky tomu je pro ně lahůdkou delší text. Níže je ukázka z knihy skvělého odborníka na téma voda. Úryvek je o to vzácnější, že je z knihy, která ještě nevyšla. Autor je studnice znalostí v širokém spektru témat o vodě, tak jsem moc rád, že se s Vámi mohu podělit o tuto informační ochutnávku.

Pravdy a mýty o vodě: chlorace - pomocník, nebo vrah…     
 Úryvek z knihy pravdy a mýty o vodě.      Autor - Radomír Hrbáč 

     Nezávidím vodárnám, jakou vodu musí upravovat dle normy „zdraví neškodná“. Spodní vody ubývá, ať už z důvodu oteplování, nebo jejím „odumíráním“ zásluhou Kaplanových turbín, viz studie o vodě z r. 1948. Zkrátka studny a vrty nestíhají. Bere se voda povrchová. Ta je po deštích s PH pod hodnotou 4°  kyselá, plná sinic a jiných radostí. O to více se musí nejen chlorovat, to už zdaleka nestačí. Nezřídka kromě síranu hlinitého, sody a hypermanganu je dodávána kyselina sírová, nebo se voda desinfikuje například radonem. Zkrátka, je to, co nám teče z kohoutku, opravdu voda „zdraví neškodná“? Nedávno se mi dostala do rukou kniha Tomáše Kašpara o účinnosti chlorace a studii Josefa Price. To, že použití sody do pračky vám nadělá díry do prádla, co pak soda udělá ve střevech, nebo jak chtějí vodárny vytěsnit z vody jedovatý radon, necháme na jiný díl knihy. 
   Desinfekce chlorem je velmi levná. Používal se sice v první světové jako bojový plyn, ale při malých dávkách je „údajně“ neškodný. Sám o sobě tedy moc neškodí, ale jak rozvedu níže, tím, že vysušuje nejen kůži, ale i ledviny a především cévy. Ty se vnitřně zaléčí tukem, cholesteroly, a problém je na světě. Ucpává cévy. Opravdu je tedy neškodný? I když nemáme vodu z řádu, ale z přírodního zdroje, cítíme potřebu i tuto vodu desinfikovat. Znáte tablety Chloramin? Stále se prodává pro desinfekci jakékoli vody pro pitné účely. Jsou opravdu daleko citlivější, než doporučované Savo, kterým někdo vymyslel desinfikovat studny? Pokud nespěcháte do rakve, zamyslete se nad následným zjištěním.... 
   Lékař Josef Price, chirurg ve Vietnamu. Při své práci si všimne něčeho zvláštního: vojáci, kteří jsou ve věku 22 let, mají tepny a žíly zanesené tukem (arterioskleróza), jako 50-60ti letí muži! To byla záhada… Vzpomene si z dětství, kdy jako kluk vymýval nádoby od mléka a v nich se vytvářely na hladkých stěnách velmi houževnaté, žlutavé nánosy tuku. Bylo zřejmé, že nějaká látka ve vodě, kterou se umývaly nádoby, reagovala s mlékem, nebo nějakou jeho částí a výsledkem byl ten těžce odstranitelný nános. Není tu náhodou něco společného? Co když existuje společný jmenovatel? Jen jedna látka (kromě tuku) byla ještě přítomna. Vojáci upravovali vodu, která tak páchla, že se téměř nedala pít, tabletami chloraminu. Ovšem v extrémním horku byla velká žízeň, a tak jí každý vypil hodně... 
   Po návratu z Vietnamu hledá lékař odpověď na svoji otázku. Shromažďuje informace, hledá v archivech, zkoumá pravdivost všech lékařských výzkumů a závěrů. Mimo jiné zjišťuje, že až do roku 1920 byl srdeční infarkt téměř neznámou chorobou, a to i u lidí, kteří jedli stejně, nebo i více tučná jídla, než my dnes. Okolo roku 1920 pak začaly vlády prosazovat nouzové používání elementárního chloru kvůli epidemiím tyfu. Přistoupily k tomu bez jakýchkoli testů a výzkumu škodlivosti. A u používání chloru už zůstalo. Taktéž objevuje, že tradiční Eskymáci jsou schopni sníst na posezení i několik kilogramů velrybího tuku, což provozují celý život, aniž by znali infarkty či mrtvice způsobené usazováním tuku v cévách. Jejich tepny a žíly jsou čisté. Může to být tím, že pijí vodu přímo z ledu – tedy nechlorovanou?

Dále je zjištěno, že u zvířat, žijících v divočině, je ucpávání cév (arterioskleróza) jev absolutně neznámý, kdežto zvířata chovaná v zoologických zahradách a napájená z vodovodu začínají ucpáváním cév trpět.
Podobně u lidí, žijících v přírodních podmínkách (kde není vodovodní řád s chlorovanou vodou) je srdeční infarkt věc neznámá, avšak jakmile se tito lidé přestěhují do „civilizace” s chlorovanou vodou, infarkt se u nich stane běžnou záležitostí. Proč tam, kde je ve vodovodu tvrdá voda, mají lidé méně infarktů, než tam, kde je voda měkká? To jejich teorie o nebezpečném cholesterolu nedokáže vysvětlit, ale teorie chloru ji objasňuje: agresivní a extrémně aktivní chlor reaguje s částicemi tvrdé vody na chloridy, takže ho zůstane méně pro ovlivňování našich cév. Nicméně chloridy jsou zase rakovinotvorné, již se nenavážou jako chlor na carbon, a jsou pak odstranitelné jen osmotickou filtrací. Znáte přísloví „z louže pod okap“?    Fakta se kupí jedno na druhé, a všechna mají jednoho společného jmenovatele!

Lékař se rozhoduje pro provedení experimentu, který by vše objasnil. Doma na farmě bere 100 kohoutků, starých jeden den a rozděluje je do dvou skupin po padesáti. Jedna skupina pokusná a druhá kontrolní. Oběma skupinám dává naprosto stejné jídlo a chová je v úplně stejných podmínkách. Ve věku 12. týdnů začíná pokusné skupině přidávat do jídla a vody chlor ve zvýšené koncentraci. Během tří týdnu bylo možné zřetelně pozorovat rozdíly na vzhledu i chování. Zatímco kontrolní skupina byla ukázkou pevného zdraví - jasně červené hřebínky měla vztyčené, peří krásně hladké a čisté, kohoutci byli aktivní, hašteřiví a vzrostlí, pokusná skupina jevila známky netečnosti, kohoutci se choulili v rozích, byli méně vzrostlí, chodili s natřeseným peřím, jako by jim byla zima, byli nahrbení a jejich hřebínky byly bledé (neprokrvené) a svěšené. Po 4 měsících kohoutci z pokusné skupiny začali umírat. Byli podrobeni pitvě, která ukázala silné žluté nánosy v aortách a cévách. Smrt byla způsobena nejčastěji krvácením do plic (embolie). Běžným nálezem bylo také zvětšené srdce (průvodní jev zvýšeného krevního tlaku).    Po 7 měsících byla většina kohoutku mrtvá, zbytek živých byl obětován se stejnými pitevními nálezy. Zároveň bylo obětováno 16 zdravých kohoutků z kontrolní skupiny a zjistilo se, že jejich tepny a žíly jsou naprosto čisté! Výsledky byly zcela přesvědčivé, přesto se lékař rozhoduje provést doplňující kontrolní experiment. Zbylých 34 zdravých kohoutků rozděluje opět na 2 skupiny po sedmnácti. První skupině implementuje do stravy a vody chlor, zatímco kontrolní skupině zachovává stravu čistou. Již po 3 týdnech začínají kohouti s chlorovanou stravou vykazovat změny ve vzhledu a chování. První změnou je zblednutí hřebínku z jasně červených na téměř oranžové (ucpané vlásečnice) a hřebínky začínají ochabovat. Krátce na to následovaly stejné příznaky, jako u první pokusné skupiny. Po třech měsících byly v aortách této druhé skupiny nalezeny velké nánosy tuku. Kontrolní skupina 17-ti kohoutů má tepny a žíly opět naprosto čisté.   

   Doktor Josef Price je ohromen a cítí jako svou povinnost sdělit světu, co objevil. Píše pojednání o svých objevech a obrací se na všechna kompetentní místa. Děje se však něco neuvěřitelného: lékaři se jednomyslně staví na odpor. Označují doktora Price za blouznivce. Jeho jasnému a srozumitelnému vysvětlení oponují tvrzením, že „Pokud tomu dokáže porozumět laik, nemůže to být pravda.”!!!     Chemické společnosti (výrobci chloru) pochopitelně mlčí a pracují proti doktorovi tajně. Odpovědní úředníci však také překvapivě mlčí, nebo se dokonce snaží o zákaz vydání jeho knihy. Jeho kniha se však stala „tajným bestsellerem” a díky tomu se o jeho objevu nyní dozvídáte i vy. 
   Co s tím však dělat?    Samozřejmě nejsme–li ignoranti a nechceme se trápit bolestmi, pohybovými (a ohybovými) omezeními, degenerací měkkých tkání včetně mozku, a hlavně nechceme zemřít jako ostatních více jak 60% populace vyspělých zemí na kardio a cévní onemocnění. Je tedy možno se chloraci vyhnout? Člověk se nemůže ochránit před těmito nemocemi tím, že vyřadí cholesterol (tuk) ze stravy. Je tedy potřeba eliminovat chlor, který působí jako katalyzátor usazování tuku v cévách. Samozřejmě na usazování tuku v cévách může mít vliv celá rada dalších faktorů (kouření, volné radikály atd.), avšak chlor působí jako prvotní činitel, spouštěč, urychlovač a prostředník (katalyzátor) celého procesu. Tučná jídla nebo nadváha pouze napomáhají tomu, že se má v cévách co usazovat.  
Jsme již ohroženi?     Máte studené ruce, nohy, je vám zima? To může být důsledek ucpání vlásečnic tukem. Vidíte staré lidi, kteří trpí Alzhaimerem, demencí nebo senilitou? To je důsledek odumírání částí mozku v důsledku ucpávání vlásečnic. Ty se ucpávají jako první.  Následují žilky a žíly, a dostavují se další problémy - sexuální impotence (u mužů), vysoký krevní tlak atd. Nakonec se ucpávají tepny a dostavuje se angína pectoris, infarkt nebo mrtvice.

   Na ucpávání cév tukem zemřelo od vzniku této choroby více lidí, než kolik jich padlo ve všech válkách v historii lidstva dohromady. Tak vlády světa (nevědomky) předčily v zabíjení chlorem i Hitlera. To, že vlády bez výzkumu a testu škodlivosti zavedly používání chloru, to se dá odpustit. Byly zde akutní hrozby epidemií, které bylo nutné vyřešit. To, že si lékaři a vědečtí pracovníci nedali do souvislosti chlor s cévními chorobami (projevilo se to až o mnoho let později), to se taktéž dá pochopit. Avšak to, že zavírají oči před jasnými důkazy a fakty, to se dá označit za zločin.

   Jak se chránit před chlorem?    Ošetření vody chlorem nelze zastavit. Zatím nebyla nalezena jiná cesta, jak zabránit nebezpečí infekce vody ve vodovodním řádu. Pokusy jinými jedy probíhají.  Nyní se zkouší již jmenovaný radon. Chemici tvrdí, že se odpaří na česlech. Ale vzhledem k tomu, že jde o ještě levnější variantu jak chlorace, vznikají pochyby. Ještě je možnost ozáření UV lampami. Znáte především z bazénů. Mění se však energetická struktura vody, a to je možná škodlivější než cokoli jiného, viz studie o paměti vody například Massaru Emota.   

Řešení tedy nemůžeme očekávat od chemických koncernů (které na výrobě chloru bohatnou), ani od vlády, ani od lékařů (protože většinou si nikdy nepřiznají, že se mýlili), i když již začínají být výjimky. A ani od výzkumných ústavů, které by musely přiznat, že vyhodily miliardy na špatné výzkumy o arterioskleróze. Důkazy o chloru jsou známy již od roku 1969!  Obdobně ničíme energii vody, a nejde již o chloraci, ale přímo o „vraždění“ vody při využívání pravotočivých odstředivých čerpadlech. Studie o klesání spodní vody ztráty její životodárné energie po použití Kaplanových turbín vyšla již v roce 1946. Voda v přírodě odtéká nebo tvoří víry vždy levotočivě a dostředivě. Násilnou změnou polarity tohoto fenoménu je voda dezorientovaná a není schopná dát rostlinám to, co potřebují. Velmi hezky je to rozepsáno p. Schaubergrem v knize Tajuplná a léčivá síla vody. Mám dobrou zprávu, toto se dá ale snadno a zdarma upravit tzv. levitací nebo prostým spinningem. O tom ale více níže. V této knize jsou neuvěřitelné zkušenosti. Například, že potok při splavování dřeva při měsíčním svitu má daleko větší energii než při slunečním svitu, jak si trosečníci v člunu z mořské vody pouhou modlitbou tuto změnili na vodu pitnou a mnohé další. 

   Řešení: Naštěstí dnes máme možnost vyřešit tento problém vlastními silami a jsou dvě možné cesty.  Pozor na pití balené, rádo by „pramenité“ vody. Na internetu všude naleznete informace, že plastové láhve uvolňují do vody škodlivé chemikálie jako ftaláty, PVC, dehty a podobné sloučeniny, navíc kysličník uhličitý překyseluje organizmus a v „kojeneckých“, tedy nesycených vodách se díky inertizaci dusíkem objevují látky jako chloroformy apod., viz „D-test“ o balené vodě. Z třiceti šesti vzorků neprošla ani jedna na normu vody z kohoutku.  Je stejně zajímavé, že máme tři normy na pitnou vodu. Ta nejpřísnější je na vodu přírodní a nejměkčí je na vodu balenou. To je opravdu podivné. Nebo že by lobby?

   Prvním řešením - a v konečném důsledku daleko levnějším a pohodlnějším řešením než tahat mnohdy nebezpečnou a drahou vodu balenou, je pořízení kvalitního domácího filtru na vodu. Na trhu jsou různé nabídky, a je proto důležité být při nákupu opatrný, zda nabízený filtr kvalitou odpovídá jeho ceně, a hlavně zda je zaměřen na eliminaci těch škodlivin, které ve vodě máme. Tady opravdu znamená vyšší cena vyšší kvalitu. Hledejte dodavatele, který má v nabídce minimálně pět typů filtrace. Další ukazatel při výběru je, že bude chtít znát rozbor vody na vstupu do domu, a průtok, tedy předpokládaný odběr. A takových společností v Čechách moc není. Stačí Vám prsty na jedné ruce, aby jste je spočítali. Ale jsou.  Nicméně důležité je, že i ta nejhorší filtrace je lepší než žádná.

   Požadavek na filtraci není téměř nikdy stejný, a abychom si pořídili to, co nám bude skvěle sloužit a bylo to optimální, není tak jednoduché. Potřebujeme, aby filtr odstraňoval z vody na prvním místě chlor a jeho deriváty, jako trihalonmethany, chloridy, těžké kovy, které chlor uvolnil z potrubí při cestě do Vašeho domu a další neviditelné nečistoty z vodovodního řádu. Chlor odstraňují absorpční patrony na bázi uhlíku (carbonu), ale je jich opět celá řada. Ti, co si i kupují balenou vodu, většinou vaří v chlorované vodě, takže chlor pouze omezí, ale nevyřadí.  Domácí zvířectvo, a i prosté květiny, se Vám odvděčí za to, že jim nebudete dávat chlorovanou vodu.  Cena, která bývá často překážkou při pořízení domácí úpravny, je dobré rozpočítat na cenu na litr, včetně servisu.

   Většinou je při rozhovoru o filtracích stále v podvědomí, že jde o zbytečný luxus. Koupíme si novou kuchyň za sto tisíc, a na filtraci za deset tisíc nezbude, koupelna za dvě stě tisíc, a filtr na sprchu za sedm stovek je moc? Propočtem spotřeby z domácí úpravny vody, je cena od deseti do padesáti haléřů za litr, rozpočítáno včetně servisu filtru. Z toho plyne, že cenově namísto jedné koupené PET lahve, máte doma 25-100 litrů stále čerstvé vody v nesrovnatelně lepší kvalitě.    Je možné a velmi levné odstranit chlor z vody i v koupelně (chlor prostupuje kůží,  vysouší ji, a kůže rychle stárne). Tento pocit suché kůže mají především děti a citlivější ženy.

   Kůže jako největší orgán těla stále dýchá a taktéž je potřeba myslet na prostředí, kterému ji vystavíme. Jednou týdně se naložit na 15-20 minut do 2-4%ního roztoku mořské soli Vás omladí, probere k životu, a uvolní svalové až křečové stavy. Jenže opět! Když do napuštěné vany cca sto litrů odchlorované a měkké vody dáme dvě kila drahé koupelové soli, je účinek podstatně lepší, tedy účinek vyšší, než když do stejného množství ale neupravené chlorované vody vysypeme čtyři kila stejné soli. V chloru si tělo nejen že neodpočine, ale ještě se přiotráví! Podružný účinek této koupele je provlhčení kůže, hloubkové pročištění a prokrvení. Pak výsledkem je ztráta vrásek, povislé kůže, napnutí, oživení, obnova epitelů, aktivace kolagenu a další. Proč tomu tak je? Je mnoho studií o škodlivosti kyslíku, volných radikálů, o prospěšnosti antioxidantů. Možná jste slyšeli o možnosti dát si dnes v každém dobrém zkrášlovacím studiu dusíkovou kůru. Tedy vlézt do igelitového pytle, do kterého vám napustí inertní plyn a tělo je hodinu v bezkyslíkové atmosféře. Tím se odkysličí. Někdy studia používají místo dusíku levnější kysličník uhličitý, ale tomu bych se vyhnul. Po půlhodince jste krásně růžoví, svěží a opravdu toto kůži obrovsky prospěje. Víte, že my Středoevropané máme problémy s kůží v 75%?

   Ponořením těla do vody a ještě k tomu slané uděláte pro sebe daleko větší službu za desetinovou cenu. (Ještě poznámka, pozor při nákupu mořské soli, aby byla ze středomoří ne z schelfů Polska a Německa). Doporučuji požádat někoho, kdo jezdí k Jadranu, aby Vám přivezl pár desetikilových pytlů. Dá se koupit v solivarech například na Pagu, v Zadaru i jinde. A to řádově za 6-10,- Kč kilo. Tato sůl je výborná k použití i do kuchyně. Je daleko výraznější než kamenná sůl, má přirozený obsah jodu a dalších minerálů, tedy nic umělého a solíte daleko méně. 

   Vlastní kapitolou jsou pak čím dál modernější malé bazény u domů. Pokud místo drahé bazénové chemie, tedy chlorů v podobě Sava a podobných, použijete tuto sůl, nejen že ušetříte na chemii, voda vydrží několik let a hlavně pomůžete sobě a všem blízkým. Navíc mít mořskou vodu v bazénu je přece IN! Cena? Do bazénu 6x3,5m na 1,5 m vody vám stačí 500 kg soli.   

   Druhým řešením - je vlastní zdroj vody, nejčastěji studna. Pokud se jedná o hloubkový vrt, pak je jiný problém. Koloběh vody v přírodě je vlastně o tom, že voda naprší a proteče mnoho desítek metrů hluboko, rozpustí a nabere na sebe různé látky jako minerály, kysličníky apod., a kapilárně „vyvzlíná“ na povrch. Pod povrchem se vyčistí v píscích a hlavně jílech. Tedy předá minerály půdě a tato následně rostlinám. Pokud vodu odebereme z příliš velké hloubky (problém vrtů), je plná těchto příměsí a to nejen minerálů, ale například problém jsou právě chloridy, nebo těžké kovy.

   Pak je vodu složité od těchto látek vyčistit. Je to možné, ale filtrace pak vyjde na desítky tisíc. Pokud je však zdrojem obyčejná studna do deseti metrů, je to ideální. O studnách do čtyř metrů by jste měli vědět jedno. Vše, co „vypustíte” na povrchu na zem, máte za 48 hodin ve vodě. Máte domácí zvířata, drůbež? Hnojíte záhony? Je okolo vás zemědělské pole? Uhynulo poblíž nějaké zvíře, je v blízkosti cesta, kde se solí...  Nebo stačí jen deště, které jsou nyní často pod hodnotou 4° PH. Do takto plytké studny prostě teče povrchová voda, a filtrace s tímto musí počítat. I když testy vyjdou dobře, nevíte, co se kde stane, a je potřeba s tím počítat.

   Vše je ale lepší než chemicky upravená + chlorovaná voda z vodáren nebo dokonce voda balená. Proč tato myšlenka? Slyšel jsem v jedné přednášce p. Duška o vodě: „Není větší štěstí, než čistit studnu u chalupy se svým otcem“. Nádherná představa. Komu se to povede? Vstupte do svého srdce a představte si, jaká voda z té studny bude.    Ale zpět k tématu. Důležitá otázka: Je možné zbavit se tuku v cévách? Je otázka, zda je to třeba, ale všeho moc škodí. Mám pro vás dobrou zprávu! I na toto dokázal doktor Josef Price najít odpověď - a to pozorováním vojáků, kteří se vrátili z Vietnamu. Podle stavu jejich tepen ve válce by měli zemřít v několika málo letech po návratu domů. To se však nestalo. Pili sice dál chlorovanou vodu, avšak ošetřenou v mnohem menší míře, než na bojišti.

   Tělo má samo léčící schopnosti a umí si pomoci, cholesterol se dostal do lepších mezí. Rady typu „vyhýbejte se tukům, pozor na vejce“, a další podobné, prostě ignorujte.  Slyšel jsem nedávno velmi zajímavou přednášku o účincích chloru v cévách. Bohužel již nevím, kdo je autorem, ale příklad mne hodně oslovil. Představte si, že ocelovým kartáčem budete tak hodinku dřít nějaké místo na ruce po dobu jednoho týdne. Rozdrásaná kůže se začne zacelovat strupem. A ten vy zase rozdrásáte a pořád dokola. Rána se zanítí a v konci se přestane hojit. Toto rozdrásání uvnitř žil, cév atd. chlorem, tělo jednoduše zalepí tukem. Pomoc tím, že mu tento tuk odeberete a ještě si vezmete tabletky na rozpuštění zbytků tuku, si pomůžete kam? To je prostým selským rozumem každému jasné. Cholesteroly – tedy žlutá tělíska a tuky v krvi tam mají svůj smysl. Především bez cholesterolu by nedocházelo k obnově buněk a to hlavně v mozku.

   Tak pokud za nějaký čas nechceme říkat psovi slečno, jak se praví lidově, pojďme se zamyslet. Tělo ví, co dělá. Ale co do něj dáme, to tam najdeme. Budeme–li konzumovat máslo, sádlo nebo Ramu a obdobné produkty z ropy? Slazené vody Aspartamem, tedy umělým sladidlem, nebo si uděláme v odšťavovači džus z mrkve, jablka, a podobných surovin popřípadě přidáme trošku bylinek? Hloupá otázka?  Jen opět na drobné zamyšlení.

   Říká se, že voda je základ života. Ale jaká voda? Jakou vodu vlastně pijeme?  Voda je živý organismus. Jsou velké studie o paměti vody, mražené vodě, již zmíněné levitované vodě.  Hodně se nyní mluví o energetickém obohacování vody, ať magnetizací, drahými kameny, dokonce diamanty a nejnověji tzv. skalární energií, tedy lávovými kameny s hodnotou záření 7,2 Hz, tedy Alfa vlněním.     Voda miluje téct v meandrech, odpočinout si v tůňce, nabrat energii a kyslíkem se očistit ve splavech a vodopádech. Pokud jste někdy stáli na můstku u splavu nebo horského potoka cítili jste, jak nádherně se vám dýchá, jak máte energii? A co tedy pijeme? Vodu z přehrady, kde jsme ji násilím zastavili, pak ji chemicky očistíme nejdříve „vyvločkováním“ síranem hlinitým, pak, jen pokud je tvrdá, dodáme sodu, trochu hypermanganu, pokud i tak je ještě bakteriální, nebo obsahuje příliš mnoho minerálů, tak přidáme trochu kyseliny sírové a náš oblíbený chlor v tekuté podobě (a ten jen tak nevyprchá - známá lež, necháme-li vodu odstát, chlor se vypaří) přes pravotočivá čerpadla Kaplanových turbín ji naženeme pod tlakem do rovných trubek v desítkách kilometrů ji dopravíme k nám do kuchyně.

   Mimochodem napadlo někoho, kam zmizí ony zlé bakterie a viry usmrcené chlorací? No přece nemají kam. Zůstávají ve vodě, dále se rozkládají a vznikají tím zmíněné Trihalonmethany, rakovinotvorná „radost“ pod zkratkou THM. A pak že cholesterol je škodlivý! Opravdu? Věnujte trochu času a zkuste vyhledat články na toto téma na internetu. Prostě řešme příčinu, ne následek. Eliminovat důsledky chlorace je jednoduché a v důsledku velmi levné. Ne každý má možnost se napojit na studnu, ale pořídit si zařízení v ceně televize nebo pračky, které nám může sloužit desítky let, se vyplatí.

   Dokonce na to přicházejí i kvalitní restaurace a hotely, a
to zdaleka ne jen kvůli ekonomickým úsporám díky vodnímu kameni, ale právě kvůli chloru. Polévky, přílohy a jídla vůbec jsou daleko chutnější, a nejnovější trend „kohoutková voda z filtru“ je již v těchto restauracích standardem. Jsem rád, že i naše firma se podílí na této potřebné novince. Je to někdy trochu boj, ale nakonec jsou majitelé takových zařízení velmi hrdí na to, že dávají hostu tuto přidanou hodnotu. 

   Shrnutí:   Osobně se zabývám vodou jako technik i jako esoterik mnoho let. Čím více o ní vím, tím více mne udivuje, co vše se o tak prostém médiu dozvídám. Například informace, že v ovzduší Země je dvakrát více vody, než ve všech mořích, tedy že potopa je nejen možná, ale že se v historii země určitě udála, a to nejednou. Že voda je trojjedině Božsky čistá. Dva atomy vodíku a jeden atom kyslíku, ale že se v této podobě vlastně nevyskytuje. Proč? No protože voda je nejlepší rozpouštědlo na světě. Kolem čeho proteče, čeho se dotkne, to do sebe nabere. A jestli najdete chvilku, podívejte se na nádherné fotografie Massaru Emota - zmražených kapek vody, kde dokazuje to, že voda má paměť.

   Takže když vodu vyčistíme od látek, které nám, a nejen nám, škodí, je potřeba ji vyčistit i energeticky. Ruská studie „Tajný projekt voda“ dokazuje, že bez vody by nebylo ohně… vysušte trochu benzínu nebo nafty, a zkuste jej zapálit. Fenomén Gardnerova voda. Pan Gardner (nemá ani maturitu) dostal cenu za největší vědecký přínos Rakouska za celé minulé století za to, že vypozoroval možnost přenosu informace vody z hor vodě místní a vytvořil přístroj na této bázi, který se dnes prodává i u nás.  Co vše voda umí v těle je neuvěřitelné. Ukopnete si palec u nohy, vypijete dvě deci vody a přestane to bolet. Proč všechna náboženství křtí vodou, a to nejen nynější, ale Egypťané, Řekové, od dob Ithaky?

   Kolik je v kapce vody energie? Toto téma bylo hlavní náplní poslední světové výstavy v Šanghaji 2010. Na stránkách firmy máme dokument, který hovoří, že když dá lidstvo dohromady všechny informace, které o vodě má, není to ani pět procent toho, co voda umí. Moje žena, nádherná duše, navrhla jako logo společnosti perlu. Ta se nikdy nevytvoří ve znečištěné vodě. Krása, kvalita a čistota prezentuje zaměření a psychologii naší firmy. 
  

   Chlorace jako téma této práce, nemá nikoho děsit, ani nikoho pomlouvat. Hned úvodní věta začíná: „Nezávidíme vodárnám jejich práci“. Na epidemie a morové rány zemřelo opravdu hodně lidí. Ale proč se nedá i další informace, že způsob desinfekce škodí nám, lidem, a jak jednoduše by se s tím dalo něco dělat? Sem tam se objeví článek o této možnosti, ale článků o tom, že voda z řádu je to nejlepší na světě, těch je podstatně více. Ano, je to téměř nejlepší možnost pro většinu populace. Hygienici, vodohospodáři a dalších hromada kontrolních úředníků o následcích neví? A co lékaři…?

   Ale začínají být světlé výjimky. Světe div se, ale nějak se čím dál více lidé zajímají o zdravý životní styl, rozumní lidé, zabývající se zdravím, (pokud jim nejde jen o kšeft), lidé uznávající celostní medicínu, ale i personalisté ve firmách, tedy lidé, kteří mají na starosti zdraví a výkonnost zaměstnanců. Čistá, čerstvá, zdravá a ionizovaná, tedy energeticky nabitá voda, se projeví okamžitě nejen na zdraví, ale na výkonnosti, dobré náladě, ale i snížení chybovosti a zmetkovosti ve výrobě. Prostě stačí vodu, která je před upravená pro pitný režim dočistit, pokud na to slyšíte, vymazat jí paměť a znova jí dát energii, jako by vytryskla ze země. A to vše za zlomek ceny vody balené.    

  Pokud jste vydrželi do konce, věřte, že tato část z knihy, kterou píšu, je téměř nejpotřebnější pro otevření očí. Takový základ informací, který by měli mít lidé v povědomí. Další části jsou více pro otevření duše. Trochu jsem se témat dotkl v závěru. Budete-li mít zájem, nebo zajímavé podněty, dejte vědět. Například nyní s jedním skvělým muzikantem řešíme, že kromě písní o lásce, je o vodě nejvíc a nejkrásnějších písniček na světě. „Téma voda je nevyčerpatelné“ – nádherné větné spojení, že? Například Pavlicova „Modlitba za vodu“ od Hradišťanu. Zaposlouchejte se na chvilku, ani nemusíte vnímat slova. Je snad někdo, komu by při poslechu v pár minutách nepookřála duše?  Radomír Hrbáč

TOPlist